Útěk na koloběžce
I lidé s mentálním postižením mají své příběhy a bláznivé činy.
Útěk na koloběžce je napínavý a dojemný příběh dospívajícího Laurina, který se rozhodne utéct z ústavu a vydat se na cestu za svou láskou. Na své cestě se dokáže vypořádat s různými překážkami a potkat mnoho zajímavých lidí, setkává se s nebezpečím a krizovými situacemi, které v něm probouzejí nové síly a statečnost. Jeho cesta plná nebezpečí a absurdních zážitků trvala rok a den a vedla ho přes dvě stě kilometrů. Útěk na koloběžce je strhující příběh o síle lidské vůle a o tom, jak i ti nejzranitelnější mohou být hrdinové.
Hrdinou je dospívající Laurin, jenž se v ústavní péči ocitl pro svou lehkou mentální retardaci. Jeho vášní je nakupování časopisů. Na jedné sportovní akci se seznámí s podobně postiženou dívku Simonou, prudce se do sebe zamilují, jenže ona je klientkou ústavu až v Litvínově, tedy na druhém konci republiky. Chlapec od té doby myslí jen na ni a žije představou jejich dalšího setkání. Nerozumí mapám, nemá schopnost orientace, nezná hodnotu peněz, neuvědomuje si možná nebezpečí, nevlastní ani občanský průkaz, uvažuje jako prosťáček s duší malého dítěte, navíc se ztíženou schopností číst – přesto se rozhodl, že se za dívkou vypraví, a svůj záměr zrealizuje. Podaří se mu utéci z ústavu, kdesi najde koloběžku. Během své cesty se setkává s různými typy lidí – stařec, svérázná léčitelka. Pochopí, že ne všichni jsou hodní a jeho záměru zrovna nefandí. Několikrát ujde i zatčení policií, ocitá se na psychiatrii i v doupěti narkomanů a k dovršení všeho přežije i pád z okna. Mnohdy prožívá situace natolik absurdní, že jeho zážitky jsou chvílemi až za hranicí uvěřitelnosti.
Audioukázky
Váš příběh
V emailu mi přistál krásný příběh, který se váže k mé knize Útěk na koloběžce. Jistý organizátor závodů koloběžek Patrik mi napsal: V květnu tohoto roku jsem pořádal již 3. ročník mistrovství České republiky v koloběžkách. Již v březnu mě napadlo, že by se mohla otevřít i nová kategorie RAIN MAN pro mentálně a kombinovaně postižené koloběžkáře. Nebyl však zájem. Teprve 2 týdny před závodem mě oslovili, že by to zkusili, ale nemají koloběžky. Půjčil jsem jim svoje tři. Teda do každé pobočky jednu. Sedm závodníků kategorie RAIN MAN se za 14 dnů naučilo a poté postavilo na start. Při vyhlášení výsledků a po rozdání medailí pak dali Patrikovi moji knihu jako dárek.
Ukázka z knihy
Večer se vyjasnilo. Laurin si navařil litr kávy, nalil ji do velké plechovky, a aby se káva nevylila, zalepil víčko pečlivě izolepou. S taškou přes rameno, ve které měl zubní kartáček, sušenky, kávu, slipy, ponožky, tričko, 150 korun a baterku, kterou dostal minulý rok k narozeninám, vyrazil na dlouhou cestu do Litvínova. Ivan Hanič sledoval jeho přípravy s všímavým úsměvem, ale na nic se nevyptával. To byla výhoda. Pouze, když si Laurin bral jeho prostěradlo a roztrhal ho na pruhy, několikrát významně pozdvihl obočí.
V pečlivě připravovaném, avšak mnohokrát měněném plánu se dospělo k finálnímu rozhodnutí: uteče večer po kontrole léků. Ústav se na noc zamykal a v oknech byly mříže. Naštěstí pouze v přízemí. Laurin, inspirovaný hrdinou z filmu, který nedávno viděl v televizi, šel na záchod do prvního patra s prostěradly svázanými k sobě.
Prostěradlový provaz přivázal k topení, vyhodil ho z okna, sám prolezl ven a pak, aniž by se díval pod sebe, se po provaze opatrně spouštěl dolů. Vážil ale něco přes osmdesát kilo a příliš s tím prostěradlem cukal, takže se lano nakonec přetrhlo a Laurin se zřítil dolů do pytlů s odpadky. Cesta ještě ani nezačala a už byl celý špinavý od zbytků kečupu a hořčice a ulepený od marmelády.
Nadával jako špaček a vůbec mu nepřišlo na mysl, že ho může někdo slyšet. Pak vyhrabal z pytlů tři kousky párků, strčil si je do mošny a prošel zšeřelým dvorem ústavu až k zadní brance. Našel ji zamčenou, ale v zámku trčel klíč. Laurin si odemkl a stísněně dával pozor, aby klíč ani trochu nezavrzal. Branku za sebou zase přivřel a vydal se do nočních Kytlic.
Co už mám za sebou
Svou literární dráhu jsem zahájil již v roce 2000 vydáním novely Dubstin. Po ní následovalo období, kdy jsem se věnoval psaní pohádek. Ty si získaly velkou oblibu mezi dětskými čtenáři, což mě inspirovalo k pořádání besed v knihovnách a školách. A právě když jsem si myslel, že už nikdy nic nenapíšu pro dospělé, osud mě překvapil. Byl jsem osloven, abych se zapojil do nádherného projektu v indickém Ladaku. Výsledkem byla povídková kniha Příběhy Malého Tibetu, která si získala takovou oblibu, že se dočkala i druhého vydání. Následně vznikla další povídková kniha Pan Šimral přichází, humorný příběh o ztřeštěném důchodci, který byl přirozeným předstupněm mého románového debutu. Po pěti letech pečlivé práce jsem vydal román Útěk na koloběžce. V roce 2019 mě cesta do Indonésie inspirovala k napsání dalšího rozsáhlého románu, který právě dokončuji. Nese název Vítězství mořské želvy a jeho stránky přinášejí příběh inspirovaný jedinečnou atmosférou této země. Psaní je pro mě nejen způsobem vyprávění příběhů, ale také cestou k objevování nových světů, ať už skutečných, nebo těch, které vznikají pouze na papíře.
