O *ovně
Neobvyklá biografie režiséra Marcela Děkanovského
Když syn a dcera režiséra Marcela Děkanovského přivedli na svět téměř současně své potomky, s hrůzou si Marcel uvědomil, že se nedožije možnosti si s Ninou a Olívií vážně promluvit, zazpívat či zatancovat. Kvůli věku a nevyléčitelné nemoci. A že nebude mít možnost svým vnučkám předat své životní poznání a naučit je to, co sám uměl nejlíp. Rozhodl se tedy sepsat svou literární zpověď v útvaru, který nazval Fambook. Kromě bilingválního vyjadřování doplnil Fambook deseti původními písněmi. Prozradil, proč ho považovali za člověka kontroverzního, který mohl být špionem, agentem StB, gamblerem, ale také filantropem a hrdinou. Původně neměl v úmyslu svou zpověď nabídnout veřejnosti, ale syn a dcera ho přesvědčili, že by bylo sobecké vzít si jeho neuvěřitelné zážitky na druhý svět.
Ukázka z knihy
„A zítra?“ – nedá se Vlastička odbýt.
„Zítra? Nikdo neví, co bude zítra. A vy byste na něj čekala do zítřka?“ – major natahuje konverzaci a jedním okem pozoruje, jakou má Vlastička hezkou postavičku.
„Ano, udělám pro něj cokoliv.“
„A kde spíte? Na lavičce v parku?“
„Ještě nevím.“
„Tak můžete spát u mě na kavalci.“
Uprostřed noci, když už major tvrdě chrápal, dostala Vlastička strašnou žízeň. A po ruce tam byl pohár s vodou i když v té tmě se dal trochu vidět jen díky svitu měsíce. Vlastička převrátila do sebe vodu, ale co čert nechtěl, i s umělým okem, které si major na noc odkládal do vody jako protézu.
Na druhý den se Vlastička miluje na poslední lavičce v parku. Tam, kde už není žádná jiná lidská noha. A jelikož Gugu to má rád i odzadu, protože jeho Vlastička má nejkrásnější prdelku na světě, stane se něco úžasného. Z řitního otvoru Vlastičky „vykoukne“ najednou majorovo oko.
Pár slov o knize z pera Mirky Spáčilové (vyšlo na iDnes)
Možná žádný z desítek televizních projektů, které natočil ve studiích od Prahy přes Brno až po Košice, neměl takovou skrytou výbušnost jako jeho knižní paměti, jež režisér Marcel Dekanovský pojmenoval provokativně O *ovně.
Koneckonců už na přebalu knihy složeném z přízvisek, jichž se mu za pestré životní dráhy dostalo, figuruje slovo rebel, ale také hráč, světoběžník, první zpěvák protestsongů v Československu, špion, agent StB, agent CIA, agent Mosadu…
Své vzpomínky věnoval Dekanovský malým vnučkám s odůvodněním, že už jim je nestihne odvyprávět, protože má nevyléčitelnou chorobu.
Žádá je také, aby si knihu přečetly až po dovršení osmnácti let, aby si dosadily vynechaná písmena ve vulgárních slovech a hlavně aby při četbě nebyly příliš vážné. „Je to jen pro vás,“ ujišťuje obě holčičky.
Ovšem byť svou literární zpověď označuje za „fambook“, vyšla v nakladatelství Creatio, je tedy veřejně dostupná a vedle mnohdy bizarních osobních historek či úvah o roli závisti v dějinách lidstva obsahuje spoustu zajímavých odkazů k filmařské i politické scéně.
Když na FAMU přišel „Slovák, co mluvil česky s ostravským přízvukem“, studovali tu Fero Fenič, Jiří Adamec nebo Karel Smyczek a vyučovali Bořivoj Zeman, Jiří Sequens či Otakar Vávra, od kterého Dekanovský dostal prý jedinou trojku za celé své studium.
Vyskytují se tu i jiná známá jména, někdy v souvislostech hraničících se žalobou, jindy jen ve zkratce – třeba jak se potkal v kasinu s Jaromírem Jágrem.
Režisérova hráčská vášeň od pokeru po šachy vůbec tvoří podstatnou část knihy, jednak díky věcnému výkladu výherních šancí včetně teorie pravděpodobnosti, jednak coby vysvětlení osobní cesty k nezávislosti.
Kdykoli mohl vycestovat za sestrou provdanou do Itálie, mířil nejdříve do kasina, kde si vydělal dost, aby podle vlastních slov nemusel vstupovat do strany a točit cokoli. „Tím jsem se ovšem stal podezřelý, šířilo se o mně, že jsem špion,“ vysvětluje.
Pamětníci mohou některá jeho tvrzení rozporovat, třeba výrok, že „agenti StB neexistovali, je čas omluvit se Nohavicovi či Babišovi“ – ostatně sám vede soudní spory na ochranu osobnosti.
Mladším ročníkům zato objevuje mašinerii totalitního režimu včetně výjezdní doložky či povinných výslechů zaměstnanců médií po návratu z „kapitalistické ciziny“, ale také 90. léta, kdy se podílel na tuzemském vydávání časopisu Playboy či zrodu soukromých televizí.
Zvláštní kapitolu ze zákulisí „velkých dějin“ pak zosobňují režisérovy vztahy s bývalým slovenským prezidentem Rudolfem Schusterem.
Galerie fotografií
