Hodně lidí o sobě říká, že nejsou kreativní. Prohlašují, že neumí malovat, zpívat, nebo třeba napsat povídku. Ve skutečnosti jen s kreativitou nepracují. Možná jim někdo kdysi řekl: Psaním se nemůžeš uživit. Ale kreativita nesouvisí jen s uměleckými obory. Kreativně se dá vařit nebo řešit pracovní problém.
S určitou mírou tvořivosti se narodíme všichni. Jako děti máme spoustu nápadů a hravost a tvořivost v nás přirozeně pulzuje. Děti jsou vynalézavé ve všem a vymýšlet si a hrát si je vůbec neunavuje, dokonce se naopak zdá, že je to nabíjí. Jsou otevřené různým způsobům oblékání, chůze, komunikace, řešení problémů. Když vyrosteme, všechno se to většinou někam vytratí. Zahltí nás starosti, volíme stereotyp jako formu jistoty, a hravost a experimentování považujeme za ztrátu času. Jsou ale lidé, které kreativita nikdy neopustí.
Většinou kreativitu postrádají lidé pracovití, ambiciózní a houževnatí. Ženou se za svým cílem pokud možno přímo a když narazí na překážku, snaží se ji překonat zvýšeným úsilím. Točil jsem rozhovory s mnoha podnikateli a často říkali, že stačilo pozvat někoho z venku, kdo vymyslel nové, lepší, jednodušší řešení. Nebyla nutná zvýšená pracovitost. Nebo je řešení napadlo ve chvíli, kdy na řešení nemysleli. Proč tomu tak bývá jsem popsal v článku Proč nedokončíme rozepsanou knihu v kapitole Jak funguje kreativní proces. Dnes se zaměříme na to, jaké vhodné podmínky pro tvůrčí proces vytvořit a jak podporovat kreativní způsoby myšlení.
Kreativní způsob myšlení lze trénovat
Ano, kreativita se dá rozvíjet. Kreativita neboli tvořivost je schopnost hledat nové myšlenky, nápady, nebo řešit problémy jiným, novým, často neotřelým způsobem. Klíčový přitom bývá už samotný začátek, kdy si dáváme zadání, pokládáme si otázku, na kterou chceme najít odpověď. Je potřeba si dát čas na to, abychom mohli promyslet a představivostí „pohlédnout“ na problém či otázku z mnoha různých stran. Správná otázka je klíčová. Úspěšní lidé si místo otázky Proč já? kladou otázku Proč ne já? Někdy je v tom jen ten malý rozdíl.
Jeden z velmi častých způsobů, který se používá k tomu, abychom dospěli k novým nápadům, je brainstorming a jeho varianty jako například brainwritting. Jeho základní pravidla jsou: vygenerovat velké množství nápadů, protože teprve nápady od dvacátého dále začínají být nové, neotřelé, originální; vzdát se pokud možno veškerého posuzování a kritiky nápadů a zapisovat zkrátka všechny; pracovat v podpůrné, příjemné atmosféře, nejlépe ve skupině, protože více hlav více ví a navzájem se inspirují; a nakonec můžeme jednotlivé nápady i kombinovat a dospět tak k ještě dalším možnostem. Poslední fází je vylepšování, přepisování vybraných nápadů a jejich úprava tak, aby odpovídala našemu záměru.
Spojujte a kombinujte
Jednou jsem měl v šuplíku nápad na knižní „road movie“ o muži, který kvůli sázce vyrazí přes půl republiky na koloběžce na pohřeb svého strýce. Ve stejném šuplíku jsem měl nápad na román o mentálně postiženém mladíkovi, který uteče z ústavu za svou dívkou. Začalo to bezvadně fungovat teprve, když jsem ty dva nápady spojil.
Takže, když už máte nějaký nápad, zkuste ho ještě několikrát promyslet a pohrát si s ním. V první fázi je velmi důležité kombinovat možnosti. Takový Shakespeare ve své hře Sen noci svatojánské v podstatě jen kombinoval vztahové možnosti milostných dvojic. Klademe si provokující otázky: Co kdyby hlavní postava nebyla žena, ale muž, co by se stalo? Co kdyby se příběh odehrával v budoucnosti? Jaký vliv by na příběh mělo vyprávění v první osobě a ne ve třetí?
Nenechávejte si své nápady pro sebe
Myšlenka, že vám je někdo ukradne nebo zkritizuje jen účinně vytváří tvůrčí blok. Vyprávějte ostatním své příběhy a nápady a díky zpětné vazbě s nimi se posunete dál a ověříte si, jaký to vlastně máte nápad. Tvůrčích bloků je hodně a kreativita se vám v těle rozproudí, když je dokážete rozpustit. S tímto například velmi dobře pracuje kniha i kurz Umělcova cesta. Knihu napsala Julia Cameron a z kurzů mohu doporučit třeba tento. Kurz má tu výhodu, že je na něm přítomna podpůrná atmosféra a sdílení s ostatními účinně rozproudí kreativní energii.
Ověřování si nápadů, které zatím byly jenom moje, bylo hlavní náplní hodin autorského psaní na katedře autorské tvorby, kde jsem studoval. Teprve ve zpětné vazbě s posluchačem si člověk ověřoval, co napsal, a začal vnímat souvislosti. Vyprávět můžete i sami sobě. Čtěte si své texty nahlas. Tak hlasitě a zřetelně, aby se zvuk vašeho hlasu odrážel od zdí a vy jste slyšeli sami sebe vyprávět příběh. Hned postřehnete, když je nějaká myšlenka v textu vyjádřena kostrbatě nebo nepřesně. Když text nemá rytmus a spád. Když nezvučí a jen příliš vyplněn vatou.
Mít od tématu odstup je důležité. Každý článek pro blog, každou povídku, každý román, nechávám nějakou dobu odležet a vůbec na něj nemyslím. Teprve za čas se k textu vrátím a snažím se ho číst jako cizí a nezaujatý člověk. Velmi se mi to vyplácí.
Každý k tvorbě potřebuje něco jiného
Pro rozvoj kreativity se doporučuje v populárních článcích například: Zvolte na oběd jinou restauraci, kupte si časopis, který normálně nečtete, jeďte někam, kde jste ještě nebyli, přihlašte se na nějaký nový kroužek nebo kurz, pusťte si inspirující hudbu, film nebo se začtěte do knihy a pak se oddejte snění. Ano, to funguje, dělejte to. Existují ale opravdu propracované způsoby, jak přijít k novým nápadům.
Rozhodně je dobré mít nějaký režim, o kterém víte, že vám pomáhá. Vhodné jsou malé rituály. Kupříkladu vyvětrat, uklidit si pracovní stůl a uvařit si oblíbený čaj. V tomto čase se tělo připravuje na čas tvoření, já říkám aklimatizuje se. Čas od času svůj režim zkuste porušit a sledovat, co to dělá. Zkoušejte nové věci. Většinou píši v klidu a tichu, ale jeden román jsem celý napsal za poslechu písniček mé oblíbené kapely. Také jsem kdysi zkoušel vymýšlet nápady ve vaně a vůbec mi to nešlo, maximálně jsem usnul, ale když se mi narodila dcera a nikdy jindy nebyl čas, šest dílů rozepsané pohádky jsem dopsal ve vaně, dvě stě čtyřicet stránek.
Lidé, kteří nemají rádi pevný režim si jen pravděpodobně nevytvořili takový režim, který je podporuje v tvorbě. Klíčem je objevit si takové kreativní rituály, které vám umožní nebát se, otevřít se a létat mimo běžné hranice. Dokonce bych řekl, že si tělo vytvoří reflex, podobně jako pavlovův pes začal slintat se zvukem zvonečku. Mnoho spisovatelů si na každý den určuje počet slov nebo stran, které musejí napsat a také mají velmi zvláštní rituály ohledně psaní.
Jak řekl John Clees (jeden ze členů veleúspěšné komediální skupiny Monty Python): Vnímejte kreativitu jako náladu. Není to schopnost nebo postoj. Musíte pro ni vytvořit ty správné podmínky. Stejně jako se jen stěží přinutíte k pocitu štěstí, nenavodíte tvořivost uměle. Najděte podmínky a okolnosti, které podporují vaši tvůrčí stránku.
Kreativita musí běžet 24 hodin denně
Spisovatel nemívá dovolenou, zkrátka pracuje pořád a stále sebou nosí notýsek, do kterého si zapíše nápad, úryvky dialogu, nebo celé scény, i když zrovna jede v tramvaji, nebo trůní na záchodě. Tvorba je pro něj životem, plyne v tom nekonečném proudu. (Tím se asi odlišuje tvorba od práce v kanceláři od osmi do pěti). Snažte se tedy mít každý den nějaký čas jen sami pro sebe a myslete na své příběhy. Než jdete spát, sedněte si chvíli do křesla a vymýšlejte něco nového, nepokračujte v psaní pouze lineárně. Tvořivost totiž není lineární, logický proces. Zapište si nápady, i ty, co s vaším příběhem zdánlivě nesouvisí, a jděte spát. Pak si je znovu přečtěte ráno.
Dávejte si překážky a omezení
Příběh se musí odehrávat v jeden den, nebo všechna slova musí být jednoslabičná, nebo nesmí to být příběh o lásce. Taková omezení, takové úkoly si tvůrci sami sobě dávají. Možná máte pocit, že je to trochu kontraproduktivní, ale naopak, je to důležité. Mnoha perfekcionistům se nedaří, protože se bojí selhání a proto dělají jen ty věci, které jim jdou. Nikdy nebudete kreativní, když nebudete trochu riskovat.
Řekněme, že milujete fantasy a píšete povídky a romány pouze tohoto žánru. Zkuste si napsat povídku jako sci-fi nebo jako červenou knihovnu. Užijte si úlevu z toho, že to asi nebude to nejlepší, co jste kdy vyplodili, že je to jenom experiment, ale připomenete si díky tomu ten pocit, jaké to je tvořit bez ambic a toužit být skvělý, dokonalý, perfektní, nejlepší, úspěšný. To jsou totiž ve skutečnosti jen bloky, které nám brání se otevřít. Myšlenky musí zcela volně plynout, anglicky se tomu stavu říká flow. Často proto nápady přichází ve chvílích, kdy se nesnažíme tvořit. Miloš Forman kupříkladu své scénáře promýšlel při jízdě na kole, což je rutinní fyzická činnost, která ho spolehlivě uváděla do stavu flow.
Mozek ale potřebuje i trochu provokovat, aby se fantazie rozběhla. Proto spisovatel, kterému to nejde, alespoň vstane od stolu a jde se projít po pokoji a vyhlédne z okna. Já klidně psaní na chvíli přeruším a podívám se na nějaký úryvek filmu, nebo si přečtu deset stran z náhodně vybrané knihy, nebo jdu spravovat poličku.
Kreativní techniky
Pokud se nám opravdu nedaří přijít na ten správný nápad, nebo vybočit ze svého stereotypu, jestliže máme problém a chceme ho vyřešit kreativním způsobem, je možné použít nějakou kreativní techniku. Tu nejznámější jsem už zmínil, je to brainstorming. Další výbornou technikou je metoda analogií. Jak funguje?
Nejprve si krátce napíšeme situaci, ke které chceme najít nápad. Například: Dítě má ve škole stále horší známky a maminka by ráda, aby se to změnilo. Pak si vytvoříme tabulku, která může obsahovat pět, šest, sedm políček, dle potřeby. Do těch si zapisujeme co nejvíce analogií k dané situaci, které nás napadnou. Například zhoršení prospěchu dítěte je jako když – květiny nekvetou, stroj správně nepracuje, armáda prohrává bitvu, rodina vydělává málo peněz, zdraví člověka se zhoršuje apod.
Přestaňte myslet na původní problémovou situaci a vmyslete se jen do těch analogických. Pokuste se k nim vymyslet různá řešení. Když vadnou květiny, je potřeba je více zalévat, přidat hnojivo. Stroj nemůže dále pracovat, pokud nebude rozebrán, ošetřen, opraven a promazán, poté se může vrátit do dílny. Prohrávající armáda potřebuje posilu, povzbuzení od generála a nové nadšení. Někdo z členů rodiny musí změnit práci, kde bude vydělávat více peněz. Je třeba změnit životní styl, aby se zdraví upevnilo.
Teď se vrátíme k původní situaci – zhoršující se prospěch dítěte – a podíváme se na to, jak nás jednotlivá řešení analogií mohou inspirovat. Pohnojit květinu může znamenat, že dítěti vymyslíme finanční motivaci za každou dobrou známku. Rozebrání stroje, že maminka s dítětem důkladně pohovoří a pokusí se najít pravou příčinu problémů. Armádní posila inspiruje k tomu, že rodiče domluví dítěti doučování. Změna práce může vést ke změně školy. Změna životního stylu znamená, že maminka upraví harmonogram svému dítěti.
Toto je kreativní metoda řešení problémů a jak vidíte, nemusíme ji používat pouze jako pomůcku pro generování nápadů pro literární fikci, ale i k řešení skutečných životních problémů. A na závěr ještě jednu metodu – asociační, často zvanou clustering.
Doprostřed papíru si napíšeme téma. Třeba – cesta. Kolem si do bublin, jako při kreslení myšlenkových map, píšeme asociace. Jednotlivé větve tohoto pavouka rozvíjíme, dokud to jde. Jedna asociační větev bude například: hrbolatá, rozbitá, pomalá, nudná, spánek, sen, realita … Další: autobus – dálnice – nehoda – čekání – zima – oblečení … Další větev se bude odvíjet jiným směrem: peníze – pojištění – víza – dokumenty – neznalost jazyka – nedorozumění – hádka – rvačka – zranění – nemocnice … Prakticky během několika minut máme bezbolestně a bez námahy mnoho podnětů a nápadů, které můžeme v příběhu použít, pospojovat dohromady a rozvinout.
Kreativní bloky
Všechny tyto pomůcky mají v podstatě jediný cíl a tím je – obejít nějaký blok, který máme. Jsme například příliš v zajetí původního nápadu. Jsme moc sebekritičtí, každý nápad nám přijde moc všední. Jsme unavení a nemůžeme na nic přijít, rozhýbat naše mozkové závity. Velmi nás ovlivňuje to, jaká známe standardní řešení daných situací, až příliš dodržujeme zavedené postupy a procesy. Přespříliš nás ovládá to, čemu věříme nebo nevěříme (například že nevěříme v Boha). Nedokážeme odstoupit od věci a zahlédnout širší souvislosti.
A na závěr: představte si, že vaše literární postava nemá na chvíli žádné zábrany a udělá něco nečekaného. Můžete to samozřejmě zdůvodnit tím, že se opije, nebo požije drogu, ale myslím, že to není nutné, protože každý z nás čas od času udělá něco jinak než obvykle. Vyhnete se tím šablonovitosti.