Tipy pro autory

7 typů zápletek

 

1. Člověk versus příroda

2. Člověk versus člověk

3. Člověk versus prostředí

4. Člověk versus stroj, stroje, technologie

5. Člověk proti sobě samému

6. Člověk versus nadpřirozeno

7. Člověk versus Bůh, osud

 

Základní zápletka

 

Základní zápletka začíná očekáváním, hrdina je povolán k dobrodružství. Následuje snová fáze, kdy hrdina má nějaké první úspěchy a vytvoří si iluzi o své nepřemožitelnosti. Pak přichází frustrace, kdy se hrdina poprvé setká se svým hlavním nepřítelem a iluze je ztracena. Poté se vše jen zhoršuje do fáze noční můry, která je vyvrcholením zápletky. Naděje je ztracena. Nakonec ale hrdina přemůže všechny nástrahy a zvítězí.

Přemožení nestvůry

Hrdina se dozví o velkém zlu, které hrozí jeho zemi a vydá se ho zničit. Většinou se rozhodující boj odehraje v doupěti nestvůry a hrdina má většinou nějakou čarovnou zbraň nebo schopnost. Někdy monstrum hlídá poklad nebo princeznu.

Příklady: Perseus, Theseus, Beowulf, Drákula, Válka světů, Sedm statečných, James Bond, Harry Potter, Den Triffidů

 

Z chudáka boháčem

 

Přes všechno zlo, které soustavně škodí a zesměšňuje hlavního hrdinu, hrdina dospívá a kvete ve vyrovnanou a silnou osobnost, posléze obdrží velké bohatství, království a perfektní protějšek. Chudý, někdy i utiskovaný hrdina, získá předměty nebo schopnosti. Sílu, moc, bohatství nebo přítele, partnera. Většinou o tuto/tyto věci, člověka, partnera přijde, aby je znovu ve velkém finále, kdy se stane lepším člověkem, získal zpět. Hrdina je sice všední ale má v sobě určitý potenciál a příběh ukazuje, jak tento potenciál naplnit a získat lepší život.

Příklady: Job, Popelka, Aladin, Jane Eyrová, Princ a chuďas, Král Artuš

 

Výprava

 

Hlavní hrdina a jeho pomocníci se snaží získat důležitou věc, nebo se chtějí dostat na důležité místo. Musí ale překonat hodně překážek a odolat řadě pokušení.

Příklady: Iliada, Pán prstenů, Indiana Jones, Plavba Jitřního poutníka.

 

Cesta a návrat

 

Hrdina (a jeho společníci) jedou do neznámé země a poté, co prožijí mnohá dobrodružství, se se zkušenostmi navracejí domů. Neznámá země se zprvu zdá zajímavá a úchvatná, ale brzy se objeví různá nebezpečí, kterým není snadné uniknout zpět do bezpečí vlastního domova.

Příklady: Odyssea, Alenka v říši divů, Orfeus, Stroj času, Hobit, Letopisy Narnie, Apollo 13, Hledá se Nemo, Gulliverovy cesty, Čaroděj ze země Oz

 

Komedie

 

Charaktery mohou ale nemusí být humorné. Hrdina a hrdinka jsou si společně souzeni, brání jim v tom ale velké zlo. Příběh dojde do fáze, kdy protivníci za své pikle draze zaplatí a dvojici konečně nic nebrání být spolu. Kaskády příběhu poodhalují čtenářům, jací oba hrdinové doopravdy jsou. Hlavním motivem příběhu je překonávání nepříznivých okolností. V komedii se vše šťastně podaří. Komedie je více než jen humor. Ve zjednodušené struktuře ukazuje často závažné konflikty.

Příklady: Sen noci svatojánské, Deník Bridget Jonesové, Slova napsala, hudbu složil, Čtyři svatby a jeden pohřeb

 

Tragédie

 

Hlavní hrdina má nějaký závažný špatný charakterový rys, nebo dojde k závažnému nedorozumění, následkem čehož následuje jeho zkáza. Nešťastný konec ukazuje na jeho/její pošetilost.

Příklady: Macbeth, Obraz Doriana Greye, Bonnie a Clyde, Jules a Jim, Anna Karenina, Romeo a Julie, Julius Cezar, Hamlet

 

Znovuzrození

 

V průběhu příběhu se stanou důležité události, které postrkují hlavního hrdinu ke změně a dělají z něj lepšího člověka. Často jde o hrdinku, která je chycena ve zlé síle nebo v moci padoucha, dokud není osvobozena někým, kdo ji miluje, nebo se do ní posléze zamiluje.

Příklady: Kráska a zvíře, Sněhová královna, Peer Gynt, Život je sen

 

Různé úhly pohledu vytvářejí různě laděné příběhy

 

Ich-forma, vyprávění v první osobě

 

Jeden z nejoblíbenějších způsobů vyprávění. Hlavní postava příběhu vypráví vše ze svého úhlu pohledu v první osobě jednotného čísla a používá zájmena Já, mě, mně, moje.

 

Výhodou tohoto způsobu je, že čtenář nahlíží přímo do hlavy hlavního hrdiny. Vidíme svět jeho očima a čteme jeho myšlenky. Je to tedy velmi intimní perspektiva. Čtenář je však omezen jen na to, co hlavní postava ví nebo vidí, což může být buď výhoda nebo nevýhoda v závislosti na tom, co se příběhem snažíte říci. Tento způsob vyprávění vyvolává pocit reality a osobní zkušenosti autora

 

Vyprávění v druhé osobě

 

Když autor promlouvá ke čtenářům jako kdyby oni byli hlavní postavou příběhu, jde o vyprávění ve druhé osobě. Vytváří to velmi poutavý efekt, ale je velmi složité tento způsob udržet delší dobu, proto se používá spíše u povídek nebo jen jako části vyprávění ve třetí osobě u novel a románů. Pro čtenáře vytváří druhá osoba události osobnější a dává nám pocit, že máme zájem se nějak podílet na příběhu a nutí nás rozvíjet vlastní úvahy o tom, co se děje.

 

 

Vyprávění ve třetí osobě

 

Tento způsob se v beletrii používá asi nejčastěji. Je také někdy označován jako er forma. Vyprávíme pomocí zájmen on, ona, oni. Vypravěč zaujímá postoj nezaujatého pozorovatele průběhu děje. Autor má mnoho možností, jak svůj příběh rozvíjet.

Existují tři typy vyprávění ve třetí osobě.

 

1. třetí osoba vševědoucí

Autor vypráví příběh jako vševědoucí bůh, který ví, co všechny postavy prožívají. Můžeme  kratší nebo delší dobu spočinout na jedné osobě a pak se zase přesunout jinam. Je jenom na nás, jak široce popíšeme, co postava vidí, cítí a myslí.

 

2. třetí osoba omezená

Při vypravování jsme stále v hlavě jen jedné postavy příběhu. Popisujeme jen to, co hlavní hrdina ví, cítí a myslí.

 

3. třetí osoba hloubková

Autor využívá zájmen on / ona / oni, ale namísto použití autorova hlasu, příběh vypráví hlasem svého hrdiny.  To přenáší čtenáře hluboko do hlavy hlavní postavy a umožňuje jim prožít příběh jeho prostřednictvím. Uplatňuje se vnitřní monolog (hlavně v moderní próze), jehož cílem je zachytit proud vědomí postavy. K vyprávění v první osobě to má velmi blízko.

 

Vyprávění z více úhlů pohledu

Když máte příběh, který musí být vyprávěn z různých perspektiv, máte dvě možnosti: buď můžete použít třetí osobu vševědoucí a přeskakovat z postavy na postavu, nebo můžete vyprávět z více úhlů pohledu v první osobě.

Když potřebuje spisovatel přepnout do pohledu jiného charakteru, musí naznačit čtenáři, že se tak děje. Nejčastěji to dělá tak, že začne novou kapitolu.

 

Orson Scott Card ve své knize Enderova hra kombinuje ich-formu a er-formu. Je tedy možné experimentovat. Je třeba však dávat pozor, aby forma nepřevážila nad obsahem. Forma má obsahu pomáhat.

 

Podle vztahu k příběhu máme vypravěče, který neúčinkuje ve vyprávěném příběhu a vypravěče, který vystupuje v příběhu jako hlavní nebo vedlejší protagonista nebo jako svědek událostí.

 

Takže teď jsme prozkoumali, jaké jsou možnosti. Který z nich byste si měli vybrat?

Pokud si nejste jisti, zkuste si položit tyto otázky:

 

1. Z kolika perspektiv musím vyprávět můj příběh?

2. Chci vytvořit odstup nebo intimitu mezi čtenářem a hlavní postavou?

3. Chci vyprávět příběh hlasem autora nebo postavy?

 

Pokud potřebujete více perspektiv, můžete použít třetí osobu vševědoucí, nebo vyprávění z více úhlů pohledu v osobě první.

Chcete-li vytvořit intimitu mezi čtenáři a hlavním hrdinou, pak k tomu nejlépe poslouží vyprávění v první osobě, případě ve druhé osobě.

Potřebujete trochu odstup? Zkuste třetí osobu omezenou nebo vševědoucí.

 

Často způsob vyprávění spisovatel zvolí podle své osobní preference. Takto však nemusíte trefit ten nejlepší způsob, který se pro příběh hodí. Někteří spisovatelé si oblíbili psaní v první osobě jiní ve třetí osobě. Krása je v tom, že každý způsob dává čtenáři jiný zážitek, proto bychom se nad způsobem vyprávění měli trochu zamyslet, než začneme psát.

 

 

Vytvořilo Studio Creatio v roce 2015