Tipy pro autory

Co si pohlídat při psaní knihy

 

Každé psaní někde začíná. Pokud už nějakou dobu píšete, inspirace vás může přepadnout kdykoliv a kdekoliv, jste v tomto ohledu citliví, vnímaví a otevření. Pamatuji si, že nápad na jeden z mých románů mě napadl na záchodě při pohledu na toaletní papír. Jestliže s psaním teprve chcete začít a je ve vás přetlak pouze v podobě chtění a ne nápadů, možná vám pomůže, když si ujasníte, jaké jsou jednotlivé fáze psaní knihy.

 

Část první – příprava

 

1. Určete si téma a žánr vaší knihy

 

Zdá se to logické a jednoduché, ale téma by dle mého nemělo být moc obecné a široké. Například: vztah mezi mužem a ženou. To je trochu málo. Takže si vyhraďte celou hodinu na sepsání klíčové věty, která bude shrnovat a dokonale vystihovat váš román. Nejlepší způsob je, udělat si brainstorming, to znamená, napsat co největší počet variant té jedné věty, která má vystihnout příběh. Budete překvapeni, jak se u čtvrté páté varianty mozek uvolní a začne generovat, dá-li se to tak říci, podstatně zajímavější a překvapivější formulace vašeho prvotního nápadu. Tyto formulace, i když je třeba nepoužijete, mohou výrazně inspirovat právě vznikající příběh. Určení žánru příběhu je něco jako nalezení klíče ke dveřím. Je to něco, co mi pomáhá, protože každý žánr má svá pravidla. (Ne, že bych je nemohl vědomě porušit).

 

Druhý den si větu, shrnující váš příběh, rozepište do jednoho odstavce. Opět si udělejte nejméně hodinu klidného a soustředěného času a rozšiřte svoji větu na celý odstavec, ve kterém popíšete, jak a proč to všechno začalo, tři hlavní průšvihy, které se staly v průběhu, a jak to všechno nakonec skončilo. Třemi průšvihy jsou myšleny ty hlavní, ne spousta vedlejších, jako například, že hrdinovi ujede tramvaj. Každý ze zásadních problémů rozvíjí čtvrtinu knihy a poslední čtvrtinu zabere závěr. Je v pořádku, když první katastrofu způsobí vnější vlivy, ale druhou a třetí katastrofu by měli vyvolat protagonisté sami ve snaze dát věci do pořádku. To se jim ovšem nemůže podařit hned, bez toho by nebyla kniha. Takže ať dělají, co dělají, věci se jen zhoršují a komplikují.

 

Další den vše rozepíšete na stranu A4. Tam už bude prostor i na podrobnější nahození charakterů hlavních postav.

 

Nyní můžete pokračovat dvěma způsoby. Buď si napíšete osnovu, nebo si ji nenapíšete a budete příběh objevovat. Říkám předem, že druhý způsob není pro každého, hrozí velmi, že příběh nedokončíte, protože nevydržíte ten vnitřní tlak a pochyby, kdy nevíte, jak dál. Také bych řekl, že se tímto způsobem nedá psát například detektivka. Nicméně, spousta lidí píše bez osnovy, je to možné díky určitému řekněme meditativnímu stavu, v kterém se stávají kanálem pro příběh, který jakoby tu už někde existoval. Já je nazývám archetypální příběhy.

 

Tak jako tak, jak říká Randy Ingermanson: Dobrý román nevznikne sám od sebe, je navržen. Můžete si ho rozvrhnout jak před, tak po jeho dopsání.

 

Jestliže budete psát podle osnovy, rozdělte si poznámky ze své A4 na tři části – úvod, stať, závěr. Úvod bude tvořit zhruba desetinu příběhu, stejně tak závěr. Stať si opět rozdělte na další tři části - úvod, prostředek a konec části. Každou z nich na další tři a tak dále, dokud vám to bude dávat smysl. Je to odvislé od délky a komplikovanosti příběhu. Tímto způsobem by se vám mohlo podařit vytvořit poměrně rychle a pohodlně celý obsah, nebo alespoň rámcový obsah své knihy. A teď už ji jen obalit masem.

 

To, co jste dosud sepsali, by vám mělo dát obecnou představu o vašem románu. Teď potřebujete něco podobného pro příběhové linie každé z postav. Podle těchto bodů (které jsem si odněkud okopíroval, abych na nic nezapomněl) můžete postupovat:

 

Jaké je jméno postavy (a proč)

Motivace postavy – co by ráda.

Cíl postavy – co dělá, o co se snaží.

Konflikt postavy (co jí brání cíle dosáhnout).

Proměna postavy (co se musí naučit, aby obstála, jak se změní).

Životopis postavy v jednom odstavci.

 

2. Udělejte si pracovní plán

 

Ano, řekněme si to upřímně, psaní je práce. Je tedy dobré stanovit si nějaké pracovní cíle. Ne že by vás měly stresovat a vyčerpávat, měly by pomáhat dotáhnout dílo do konce. Jednu celou svoji knihu jsem napsal ve vaně. (Ne najednou, postupně). Narodilo se mi dítě a měl jsem opravdu málo času a soustředění. Druhou knihu jsem celou napsal tak, že jsem si zvykl vstávat o hodinu dříve. Zkrátka, náhodným psaním, jen tak ve volných chvílích o víkendu rozsáhlejší dílo nestvoříte. Možná tak povídku nebo pohádku, nebo knihu básní nebo kuchařku. Takže, jestli opravdu už není možné, abyste vstávali o hodinu dříve, začněte s povídkami. Pravidelná chvíle na psaní vás také osvobodí od myšlenek: kdy budu psát? Ve vyhrazeném čase není třeba jen psát. Když vám to nejde, jste unavení nebo nemáte inspiraci, věnujte se alespoň pročítání napsaného, korekturám, rešerším, poznámkám. Já alespoň k psaní potřebuji určitý stav mysli a do něj se někdy dostávám teprve pozvolna.

 

Je velmi výhodné mít na psaní jedno stálé místo. Postupně se v něm vytvoří určitý magnetismus, nebo co to je, (nejsem odborník na metafyzické jevy) který vám velmi pomáhá psát. Je to stejné, jako když si vyčistíte zuby a lehnete si do postele. Tělo je naučené, že má vypnout a začnou se vám hned klížit víčka, přestože jste si chtěli ještě chvilku číst v knížce. (Tedy pokud nemáte nějaké problémy nebo netrpíte nespavostí).

 

 

Část druhá – vlastní psaní

 

A nyní to nejdůležitější – jak vysedět knihu? Jak dostat na papír potřebný počet slov, daleko větší než předpokládaný rozsah knihy, protože jich budeme muset ve finále ještě hodně proškrtat? Jak známo, Hemingway vyškrtal velké množství svého textu, proto byl jeho styl takový hutný a čtivý. Nebylo v něm nic zbytečného.

 

1. Určete si svůj denní limit i celkový rozsah knihy. Tady je pro orientaci převzatá tabulka:

10 000 slov = brožurka. Přečteno za zhruba půl hodiny.

20 000 slov = krátký ebook nebo manifest. Komunistický manifest má asi 18 000 slov. Přečteno za 1 – 2 hodiny.

40 000–60 000 slov = novela. Přečteno za 3 – 4 hodiny.

60 000–80 000 slov = průměrně dlouhý román. Přečteno za 4 – 6 hodin.

80 000 slov –100 000 slov = dlouhý román. Přečteno za 6 – 7 hodin.

Více jak 100 000 slov = dlouhý, výpravný román. Přečteno za 7 – 8 hodin.

Jak asi víte, Microsoft Word vám počet slov ukazuje. Jedna normostrana rukopisu (tak, jak ji chtějí v nakladatelství) má mít 1800 úhozů, 30 řádek, 60 úhozů na řádek. Jestli jste spáchali novelu nebo román, neurčuje jen počet slov, ale také míra dramatičnosti příběhu.

 

2. Dávejte si týdenní cíle

 

Pokud si budete plánovat jen denní cíle, může vás to stresovat. Každý den není stejný, někdy si přece chcete dát večer skleničku s přáteli, nebo ne? Je lepší týdenní plán, abyste mohli případné výpadky kompenzovat v jiný den. I když vám plynulé psaní zrovna vůbec nejde, zkuste alespoň útržky, nebo třeba jen suchý dialog bez popisu. Jednu pohádku jsem povětšině napsal nejprve ve formě jakéhosi scénáře. Heslovitý popis situací a dialogy. Když bylo vše hotovo, text jsem přepsal do beletristické podoby.

 

Část třetí – dokončení knihy

 

Možná to znáte, dopíšete poslední písmeno, ale pak se vracíte zase na začátek a přepisujete a předěláváte. Necháte text uležet, někomu ho přečtete a znovu předěláváte. Takhle to může jít donekonečna. Rumunský spisovatel Urmuz běhal i do tiskárny znovu předělávat a opravovat věty odevzdaného rukopisu.

Jak tedy poznáte, že je kniha opravdu hotova? Odpověď je jednoduchá: nepoznáte to. Je potřeba vycítit, že už můžete riskovat, a že chcete získat zpětnou vazbu. Pak se s rukopisem svěřte světu. Dávejte ho číst svým přátelům. Předčítejte ho na čteních (alespoň úryvky). Vyprávějte známým v kavárně vlastními slovy obsah knihy. Asi přeci jen uděláte ještě pár úprav, ale pak si už vytipujte několik nakladatelů a pošlete jim to. Je dost lidí, kteří s tím otálejí, protože se podvědomě bojí neúspěchu a odmítnutí. (Stejně jako se mnoho mužů bojí oslovit ženu, protože je může odmítnout). Musíme ale podstoupit toto riziko.

 

Druhá možnost je, být nezávislý a jít vlastní cestou. Knihu vydat vlastním nákladem. Dnes už to není problém. Nechte si vytisknout třeba jen tři sta kusů a máte to bez velkého rizika. Distributor si jich na zkoušku stejně vezme tak sto, možná dvě stě. Pokud budete úspěšní, můžete velmi jednoduše nechat udělat dotisk. Díky digitálním technologiím už rozdíl v ceně u různě velikých nákladů není tak zásadní. Nebo vydejte knihu jako ebook, to je skoro zadarmo.

Propagaci ve světě internetu můžete velmi úspěšně zvládnout taky. Zkuste získat peníze na vydání na Hithitu nebo Startovači. I když to třeba nevyjde, spuštění projektu je už samo o sobě propagace vaší nové knihy. Nechte o knize napsat některého ze známějších blogerů. Publikujte na Facebooku úryvky a zajímavé fotografie (s knihou na pláži, s knihou u srázu Macochy, s knihou ve vaně). Založte si profil na Papyru, stránkách autorů vydávajících převážně vlastním nákladem. Možností je tolik, že by to vydalo na vlastní článek na blogu.

 

Co ještě můžete dělat po dokončení knihy? Začít psát knihu další. To je to nejdůležitější. Pamatuji se, jak jsem po vydání mé prvotiny na čas ustrnul a čekal na úspěch. Dal jsem si s tím tolik práce, věřím tomu příběhu, je určitě dobrý, teď se to přeci musí nějak projevit! Kdybych tehdy jen tušil, jaké o mnoho lepší příběhy mě ještě čekají.

 

7 typů zápletek

 

1. Člověk versus příroda

2. Člověk versus člověk

3. Člověk versus prostředí

4. Člověk versus stroj, stroje, technologie

5. Člověk proti sobě samému

6. Člověk versus nadpřirozeno

7. Člověk versus Bůh, osud

 

Základní zápletka

 

Základní zápletka začíná očekáváním, hrdina je povolán k dobrodružství. Následuje snová fáze, kdy hrdina má nějaké první úspěchy a vytvoří si iluzi o své nepřemožitelnosti. Pak přichází frustrace, kdy se hrdina poprvé setká se svým hlavním nepřítelem a iluze je ztracena. Poté se vše jen zhoršuje do fáze noční můry, která je vyvrcholením zápletky. Naděje je ztracena. Nakonec ale hrdina přemůže všechny nástrahy a zvítězí.

Přemožení nestvůry

Hrdina se dozví o velkém zlu, které hrozí jeho zemi a vydá se ho zničit. Většinou se rozhodující boj odehraje v doupěti nestvůry a hrdina má většinou nějakou čarovnou zbraň nebo schopnost. Někdy monstrum hlídá poklad nebo princeznu.

Příklady: Perseus, Theseus, Beowulf, Drákula, Válka světů, Sedm statečných, James Bond, Harry Potter, Den Triffidů

 

Z chudáka boháčem

 

Přes všechno zlo, které soustavně škodí a zesměšňuje hlavního hrdinu, hrdina dospívá a kvete ve vyrovnanou a silnou osobnost, posléze obdrží velké bohatství, království a perfektní protějšek. Chudý, někdy i utiskovaný hrdina, získá předměty nebo schopnosti. Sílu, moc, bohatství nebo přítele, partnera. Většinou o tuto/tyto věci, člověka, partnera přijde, aby je znovu ve velkém finále, kdy se stane lepším člověkem, získal zpět. Hrdina je sice všední ale má v sobě určitý potenciál a příběh ukazuje, jak tento potenciál naplnit a získat lepší život.

Příklady: Job, Popelka, Aladin, Jane Eyrová, Princ a chuďas, Král Artuš

 

Výprava

 

Hlavní hrdina a jeho pomocníci se snaží získat důležitou věc, nebo se chtějí dostat na důležité místo. Musí ale překonat hodně překážek a odolat řadě pokušení.

Příklady: Iliada, Pán prstenů, Indiana Jones, Plavba Jitřního poutníka.

 

Cesta a návrat

 

Hrdina (a jeho společníci) jedou do neznámé země a poté, co prožijí mnohá dobrodružství, se se zkušenostmi navracejí domů. Neznámá země se zprvu zdá zajímavá a úchvatná, ale brzy se objeví různá nebezpečí, kterým není snadné uniknout zpět do bezpečí vlastního domova.

Příklady: Odyssea, Alenka v říši divů, Orfeus, Stroj času, Hobit, Letopisy Narnie, Apollo 13, Hledá se Nemo, Gulliverovy cesty, Čaroděj ze země Oz

 

Komedie

 

Charaktery mohou ale nemusí být humorné. Hrdina a hrdinka jsou si společně souzeni, brání jim v tom ale velké zlo. Příběh dojde do fáze, kdy protivníci za své pikle draze zaplatí a dvojici konečně nic nebrání být spolu. Kaskády příběhu poodhalují čtenářům, jací oba hrdinové doopravdy jsou. Hlavním motivem příběhu je překonávání nepříznivých okolností. V komedii se vše šťastně podaří. Komedie je více než jen humor. Ve zjednodušené struktuře ukazuje často závažné konflikty.

Příklady: Sen noci svatojánské, Deník Bridget Jonesové, Slova napsala, hudbu složil, Čtyři svatby a jeden pohřeb

 

Tragédie

 

Hlavní hrdina má nějaký závažný špatný charakterový rys, nebo dojde k závažnému nedorozumění, následkem čehož následuje jeho zkáza. Nešťastný konec ukazuje na jeho/její pošetilost.

Příklady: Macbeth, Obraz Doriana Greye, Bonnie a Clyde, Jules a Jim, Anna Karenina, Romeo a Julie, Julius Cezar, Hamlet

 

Znovuzrození

 

V průběhu příběhu se stanou důležité události, které postrkují hlavního hrdinu ke změně a dělají z něj lepšího člověka. Často jde o hrdinku, která je chycena ve zlé síle nebo v moci padoucha, dokud není osvobozena někým, kdo ji miluje, nebo se do ní posléze zamiluje.

Příklady: Kráska a zvíře, Sněhová královna, Peer Gynt, Život je sen

 

Různé úhly pohledu vytvářejí různě laděné příběhy

 

Ich-forma, vyprávění v první osobě

 

Jeden z nejoblíbenějších způsobů vyprávění. Hlavní postava příběhu vypráví vše ze svého úhlu pohledu v první osobě jednotného čísla a používá zájmena Já, mě, mně, moje.

 

Výhodou tohoto způsobu je, že čtenář nahlíží přímo do hlavy hlavního hrdiny. Vidíme svět jeho očima a čteme jeho myšlenky. Je to tedy velmi intimní perspektiva. Čtenář je však omezen jen na to, co hlavní postava ví nebo vidí, což může být buď výhoda nebo nevýhoda v závislosti na tom, co se příběhem snažíte říci. Tento způsob vyprávění vyvolává pocit reality a osobní zkušenosti autora

 

Vyprávění v druhé osobě

 

Když autor promlouvá ke čtenářům jako kdyby oni byli hlavní postavou příběhu, jde o vyprávění ve druhé osobě. Vytváří to velmi poutavý efekt, ale je velmi složité tento způsob udržet delší dobu, proto se používá spíše u povídek nebo jen jako části vyprávění ve třetí osobě u novel a románů. Pro čtenáře vytváří druhá osoba události osobnější a dává nám pocit, že máme zájem se nějak podílet na příběhu a nutí nás rozvíjet vlastní úvahy o tom, co se děje.

 

 

Vyprávění ve třetí osobě

 

Tento způsob se v beletrii používá asi nejčastěji. Je také někdy označován jako er forma. Vyprávíme pomocí zájmen on, ona, oni. Vypravěč zaujímá postoj nezaujatého pozorovatele průběhu děje. Autor má mnoho možností, jak svůj příběh rozvíjet.

Existují tři typy vyprávění ve třetí osobě.

 

1. třetí osoba vševědoucí

Autor vypráví příběh jako vševědoucí bůh, který ví, co všechny postavy prožívají. Můžeme  kratší nebo delší dobu spočinout na jedné osobě a pak se zase přesunout jinam. Je jenom na nás, jak široce popíšeme, co postava vidí, cítí a myslí.

 

2. třetí osoba omezená

Při vypravování jsme stále v hlavě jen jedné postavy příběhu. Popisujeme jen to, co hlavní hrdina ví, cítí a myslí.

 

3. třetí osoba hloubková

Autor využívá zájmen on / ona / oni, ale namísto použití autorova hlasu, příběh vypráví hlasem svého hrdiny.  To přenáší čtenáře hluboko do hlavy hlavní postavy a umožňuje jim prožít příběh jeho prostřednictvím. Uplatňuje se vnitřní monolog (hlavně v moderní próze), jehož cílem je zachytit proud vědomí postavy. K vyprávění v první osobě to má velmi blízko.

 

Vyprávění z více úhlů pohledu

Když máte příběh, který musí být vyprávěn z různých perspektiv, máte dvě možnosti: buď můžete použít třetí osobu vševědoucí a přeskakovat z postavy na postavu, nebo můžete vyprávět z více úhlů pohledu v první osobě.

Když potřebuje spisovatel přepnout do pohledu jiného charakteru, musí naznačit čtenáři, že se tak děje. Nejčastěji to dělá tak, že začne novou kapitolu.

 

Orson Scott Card ve své knize Enderova hra kombinuje ich-formu a er-formu. Je tedy možné experimentovat. Je třeba však dávat pozor, aby forma nepřevážila nad obsahem. Forma má obsahu pomáhat.

 

Podle vztahu k příběhu máme vypravěče, který neúčinkuje ve vyprávěném příběhu a vypravěče, který vystupuje v příběhu jako hlavní nebo vedlejší protagonista nebo jako svědek událostí.

 

Takže teď jsme prozkoumali, jaké jsou možnosti. Který z nich byste si měli vybrat?

Pokud si nejste jisti, zkuste si položit tyto otázky:

 

1. Z kolika perspektiv musím vyprávět můj příběh?

2. Chci vytvořit odstup nebo intimitu mezi čtenářem a hlavní postavou?

3. Chci vyprávět příběh hlasem autora nebo postavy?

 

Pokud potřebujete více perspektiv, můžete použít třetí osobu vševědoucí, nebo vyprávění z více úhlů pohledu v osobě první.

Chcete-li vytvořit intimitu mezi čtenáři a hlavním hrdinou, pak k tomu nejlépe poslouží vyprávění v první osobě, případě ve druhé osobě.

Potřebujete trochu odstup? Zkuste třetí osobu omezenou nebo vševědoucí.

 

Často způsob vyprávění spisovatel zvolí podle své osobní preference. Takto však nemusíte trefit ten nejlepší způsob, který se pro příběh hodí. Někteří spisovatelé si oblíbili psaní v první osobě jiní ve třetí osobě. Krása je v tom, že každý způsob dává čtenáři jiný zážitek, proto bychom se nad způsobem vyprávění měli trochu zamyslet, než začneme psát.

 

 

Vytvořilo Studio Creatio v roce 2015 | Knihy | Audioknihy | Divadlo | Venkovní hry